Existuje v dnešní době štěstí?

6. července 2018 v 18:46 | Elianna |  Svěřování se
Možná to zní trochu košér, možná je to neustále okecávané téma, a možná je to něco, na co se každý z nás podvědomě ptá každý den. Ať tak či onak, tuhle otázku si každý alespoň jednou položil a odpovědi se lišily.

"Štěstí je, mít peníze. Když máte peníze, máte všechno. A všechno, je štěstí." I takto lidé přemýšlí. V dnešní době, kdy si bez peněz nezařídíte snad nic. Máte hlad? Jděte si koupit jídlo. Jste nemocní? Zaplaťte si tu léčbu. Chcete pracovat a vydělávat? Fajn, plaťte si zdravotní pojištění.

Samozřejmě jsou tyto věci pro život nutné, neboť nikdo z nás nevydrží bez jídla, vody, a v nemoci. A přesto vám nikdo neřekne na otázku "Co je tvůj životní cíl?" odpověď "Štěstí", jenže přesně takto to vidím například já. Nepotřebuju mít peníze, potřebuji štěstí, protože ono mě dovede k lásce a láska, ta se může budovat s jakýmkoliv základem. Buďto finančním, nebo citovým.

Pokud se však mám zeptat sama sebe, nevím co bych měla říct. Je to ono štěstí? Je to láska? Je to budoucnost, kdy přijdu z práce domů, po jakkoliv hnusném dni, a tam na mě bude čekat člověk, kterého miluju, který by pro mě uděla cokoliv? Člověk, v jehož náruči se cítím v bezpečí a milována. To, je můj životní cíl. Cítít se v bezpečí u sebe doma, s člověkem kterého miluju, se kterým chci prožít zbytek života.

Image result for luck
Zdroj: https://si.wsj.net/public/resources/images/BN-XR759_LUCK_FR_20180301105736.jpg
 

A bylo ticho

4. července 2018 v 13:49 | Elianna |  Svěřování se
Takže, znova se vracím k pokusu o udržení blogu. Layout jsem jakžtakž zvládla (i když musím říct, že domluva s blogem je pro mě někdy utrpení, teď jen domyslet rubriky a vše ostatní. Tj. Maličkosti.

A proč že se vlastně k blogu vracím? Nejspíš to bude pro mou potřebu, uchovávat své myšlenky někde, kde se mi neztratí. Někde, kde je může kdokoliv komentovat, pomoci mi, nebo prostě říct "Jo, tohle znám, prožívám/prožíval(a) jsem to taky. A nebo se prostě chtějí pobavit nad starostmi 18-ti leté holky, kterou nebaví škola, ráda píše povídky, poslouchá hudbu a přála by si jednoho věrného a dlouhodobého kamaráda.

Pro začátek, pokud se zde objeví někdo, kdo sem už někdy zavítal (což pochybuji) velmi se omlouvám za takovou náhlou Kamikazi. Za tu dobu, co jsem nepsala, mě snad ani nenapadlo s esem vrátit a zkusit to napravit. A proč taky? Nevěděla jsem o čem psát. Jenže to už jsem prostě já, ostatní by vykládali každou blbost, a já jsem schopná se vrátit z dovolené o 10 dnech a říct "Jo, bylo to fajn (a jednu příhodu, která se odehrála v průběhu patnácti minut)". Toť vše.

Každopádně, nyní se vracím a snad mě zase chytne ta chuť do psaní. Držte mi palce a na konec článku, se chci zeptat:

Kdo z vás sleduje anime a jaké?


Jste si jistí, že znáte hloupého člověka?

23. dubna 2017 v 20:27 | Elianna |  Svěřování se
Výsledek obrázku pro stupid

Pojem "Hloupý člověk" je sporný...

Každý z nás určitě alespoň jednou v životě někoho nazval "hloupým", "blbým", "idiotem", nebo jiným synonymem.
Ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč toho daného člověka vidíte právě v tomhle světle? Je to pro jeho výstřední chování, které vás otravuje? Je to proto, že se daná osoba jeví známky odlišnosti? Nebo si prostě říkáte, že když se nepodobá většině, tak prostě musí být hloupý?

Všichni jsme něčím odlišní, a tak se vymykáme jistým "standardům", které nám naše společnost ukládá. Jsi holka, tak se tak oblíkej a chovej. Jsi kluk, tak se chovej mužně, jinak z tebe bude hlupák.

Ale co přesně je člověk, kterého nazveme hlupákem? Je to opravdu jen někdo, kdo se chová jinak, než říká společnost? Je to někdo, kdo má špatné známky ve škole? A proč se vlastně takové názvy používají, když nemají určitý význam?

Za mě jsou tahle slova jen výmluvou, jak někoho hodit do jednoho pytle, anižby jsme se pokusili jen z části analyzovat důvody jeho chování. Možná to má prostě v povaze. Možná tak byl vychován. A možná je mu svět někde, a chová se tak, jak sám chce.

Takže proč bysme ho měli kritizovat, když mi sami raději sklopíme hlavu a jdeme s davem jen proto, aby se jevištní světlo neobrátilo přímo na nás, a neosvítilo naši osobu ve tmě mezi tolika stejnými lidmi?
 



Vztahy na dálku mají smysl

22. dubna 2017 v 12:48 | Elianna |  Svěřování se

Kde kdo slýchá, že vztahy na dálku jsou k ničemu. Nevydrží, skončí to rozchodem, minimálně se začnou navzájem podvádět, a podobné věci.

Chci aby ti, kteří tohle říkají, věděli jednu zásadní věc. Jde především o ty dva, jestli to vydrží nebo ne. To, že vy jste zvyklí mít toho člověka u sebe denně, sice znamená, že byste bez něj rok (který jsme bez sebe prožily právě my dvě) nevydrželi, ale kdybyste museli, tak to překousnete.

Sama přiznávám, že je to těžké, ale trpělivost přináší růže a těch bysme si měli všichni vážit.

Vracím se z hrobu

14. dubna 2017 v 13:31 | Elianna |  Svěřování se

Ach jo

Mít tolik času, a přitom vůbec nepsat, je jako být vyhladovělý k smrti a zastavit se před švédským stolem.

Musím se ale pochválit, daří se mi psát alespoň povídky. Jaké? V poslední době Hetalia a Naruto... (Protože když už budu ten Sasuke na AF 2017 tak o tom přeci musím něco vědět)

Ano, jak jste se právě dozvěděli, mé úžasné já se jeden celý den bude promenádovat po výstavišti v Brně v cosplayi Uchihy Sasukeho, s doprovodem Gaary (a nejspíš i Naruta, ale ten není jistý)
A ikdyž v tom vypadám jako idiot, alespoň nebudu 3 dny v jedné postavě... ač v jiných cosplayích.
Pokud se tedy někdo z vás, kteří popřípadě zabloudíte na můj blog (Kdo to ale je, když nepíšu, že?), objevíte na AF a chtěli byste mě vážně moc vidět... hledejte prostě Uchihu. Nemyslím, že jich tam bude moc... Nepamatuju si že bych tam někdy někoho takového potkala (Jak taky jinak když před tím jsem to neznala a byla jsem tam jen dvakrát, že)

Každopádně, otevírám novou rubriku s Naruto povídkami.
Pokud někdo mermomocí chce, abych mu napsala povídku, můžu to zkusit. Nic ale neslibuju a jestli se na to vybodnu, tak se na to prostě vybodnu. (protože správný přístup je správný přístup)

Tak tedy, sbohem přátelé. Snad se brzy uvidíme u dalšího článku a tentokrát už o něčem zajímavém... Třeba... Pár dílů povídky? Kdo ví...

Zameškávání? A měl by to být vůbec problém?

1. února 2017 v 19:48 | Elianna |  Svěřování se
Dnešní článek bude zase z toho školního soudku.
Pokud se zde objeví nějací Zlíňáci, jistě mi dají za pravdu, že dnešní doprava (spíše tedy počasí) byla katastrofální. Autobusy nejely, všude sněhu po kolena, závěje. A to pro někoho, kdo 6:50 má odjet z nádraží do Luhačovic, a ze zastávky, která je od autobusáku asi 6-7 minut, mu to trvá víc jak půl hodiny, je trochu větší problém.


(Autor fotky: Tomáš Kodydek, zdroj: FB stránka "Co miluji ve Zlíně")

Ale abych se dostala k věci... Zamýšlím se nad tím, proč by vlastně střední škola měla řešit docházku. Ano, jistě, pořád je to pro nás studenty "povinná školní docházka" (ve vztahu ke škole, na kterou jsme byli přijati), ovšem na druhou stranu, jsme se do školy jít rozhodli sami, takže by to neměl být problém ne?
Teď to nemyslím ve vztahu k nám, kteří jsme dnes ani nedojeli, ale spíš ke studentům, kteří mají hodně zameškaných hodin.
Chápu, že je na to škola naštvaná, ale musí to vůbec řešit? A co když budou mít 18? To se jich budou ptát, jestli je to pravda? Krom toho, maturitu děláme všichni, takže je v našem zájmu do školy chodit, abysme ji udělali ne?

Neříkám, že by se měla docházka "zrušit", ale rozhodně by se kolem toho neměl dělat takový cirkus. Hlavně na střední škole, kam se dostaneme jen když nás "vyberou".

S ohledem na základky na to mám jiný názor, ale to už radši rozebírat nebudu. Užila jsem si toho dost.

Přeji krásné prožití zimních radovánek, když už nám konečně nasněžilo, a těším se u dalšího článku!

Blogerka Elianna

#YOLOcaust

19. ledna 2017 v 16:47 | Elianna |  Recenze na vše k čemu mám co říct

Jen náhodou, jsem narazila na další "světový" trend, a musím říct, že se nestačím divit. Ti z vás, kdo ví o čem mluvím, jistě chápou, můj negativní postoj (samozřejmě, že si nemyslím, že všichni na to musí mít onen názor mít, podle mého ale zdravý a trochu vzdělaný člověk... no nic.)

Není to tak, že by se mi některé fotky nelíbily. Právě naopak. Například hned 4 fotka (muž žonglující s růžovými míčky) je podle mého názoru velmi povedená, a umělecká fotka. Cením si toho, že ji dokázali tak vystihnout.
Co mě ale zaráží, jsou nejen holky, které se opírají o památníky jakože "Hele, umím tuhle pózu" (Neříkám, že to nevypadá hezky, ale proč sakra na památníku něčeho tak strašného, že se o tom bude mluvit celá staletí?)

Opravdu je mi trapně, dívat se na ty lidi. Jak vůbec neví, (či snad hůř nevnímají) že to co dělají, by se snad mělo i zakázat. Nebo nevím, ale jak někoho může napadnout jen tak vylézt na památník, udělat holubičku a jakože "Hele, usměj se, bude to hezká fotečka" COŽE?!

Pamatuji si, když jsem já poprvé navštívila Osvětim (vím, že je to jiné, než jen památníky, ale i tak). Přesto, že se v určitých chvílích považjuji za velmi... ne tak cynického, jako dobře emočně udržitelného člověka, v tu chvíli se mi sevřelo srdce strachem a úzkostí. Jen pomyšlení na to, že před "pár lety" to stále fungovalo tak, jak "mělo" bylo strašné.

Co však zmůžou slova téměř sedmnáctileté holky, která se celý život odvracela od trendů, a raději si žila podle svého?

A na závěr bych chtěla říct ještě něco. Takoví lidi, jako jsou na těch fotkách (především ty 'krásné ohebné' holky) by si měli dříve či později něco takového na jeden den a noc zažít. Aby pochopili, že zneuctívat, ano zneuctívat, takovou památku se prostě nemá.

Tak, to by bylo vše. Více se k tomu nemám jak vyjádřit, a snad jsem za to i ráda, protože opravdu nemám kapacitu na to, vylívat si sem vztek, který je stejně zbytečný.

A co vy? Jaký na tenhle trend máte názor?


Jsem asi trochu jiná...

10. ledna 2017 v 20:58 | Elianna |  Svěřování se

Ačkoliv je téma Islámu velmi otevírané téma, k nám do hodin občanky se dostalo prakticky jen jednou. I za tu pohou jednu hodinu jsem však zjistila, že naše "české hlavičky" prostě uvěří všemu, co je ukázané v televizi, a neřeší druhou stranu mince. Proč taky? Vždyť jsou nám informace podávány na zlatém podnose, bez jakéhokoliv "receptu a složení", tak proč se v nich hrabat?

První "problém" byl nejspíš už když jsme překládali malé projekty, spíše letáky na předem vybranou událost. Já si vybrala trh cestovního ruchu, a nejen že jsem doprostřed nakreslila zeměkouli, z jedné strany eskymáka, z druhé afričana, ale dovolila jsem si do rohu dokreslit muslimku s tureckou vlajkou. (Chtěla jsem vyjádřit jak sever, tak jih, tak východ- západ mě nenapadl nijak zajímavě ztvárnit, ale evropany a američany prostě nerozeznáte jen tak)

Okamžitě padl pohled na muslimku, nakreslenou v rohu pod tureckou vlajkou.
Dobrá, nakreslila jsem ji v typickém černém nikábu (kdy jsou vidět jen oči), ale to k tomu prostě patří. Je to jediné, co mě napadlo.
To se však už strhla pozornost jen na ni. "To jsi tam nakreslila muslimku? A proč?"...PROČ ASI?
Jak mám ztvárnit jiné světové komunity, když američani, evropani, a v podstatě i asiati vypadají skoro stejně?

Přemýšlím nad tím, jestli jsme opravdu ještě pořád tak hluboko zabednění do komunismu. (Já ho nezažila, a ani bych nechtěla, jenže z vykládání, dějepisu, a pár načtených věcí prostě vidím ten rozdíl.)

Žijeme v 21.století a nejsme schopni přijat lidi ze stejné planety, ba stejného kontinentu, či snad stejné země, a přitom si budeme hrát, jak chceme objevit mimozemskou civilizaci.

JAK?! Když nejsme schopni respektovat se navzájem?

Lidi jsou prostě tvrdohlaví a hloupí... Nerada to říkám, ale češi hlavně. A to mě vcelku mrzí.

Ukázka No.1

2. ledna 2017 v 14:22 | Elianna |  Hetalia

Kam dál