Březen 2016

Strach a nejistota

29. března 2016 v 21:13 | Elianna |  Svěřování se

Už vám jistě došlo v jakém podkresu se bude článek... A nejen proto, že je v tématu týdne "slepota".

Kdybych měla říct, co je můj největší strach, asi by byla odpověď právě ona.

Není to tak, že bych se snad bála tmy a usínala se světlem (I když se mi to několikrát povedlo nevědomky), ale spíš o to, nedokázat si představit svůj život bez všeho co dělám jen díky zraku.

Ať už je to psaní, chatování, čtení, sledování filmů, nebo prostě možnost dívat se na lidi a svět kolem. Bez zraku bych byla naprosto ztracená.

Špatně se mi popisuje jak to vlastně cítím, protože... někdy to vnímám jako strach, někdy jen jako nejistotu, někdy mi z toho běhá mráz po zádech a někdy mi stačí pár jiných myšlenek a jsem zase v klidu. Zkrátka a jasně, bojím se jí, avšak snažím se na to nemyslet.

Vlastně jsem vždycky obdivovala lidi, kteří byli schopni v tomto "stavu" vyjít ven a jít se projít. JAKOŽE COŽE? Jak sakra ví kde jsou? Že jdou správně? Že jsou tam kde chtějí být? Panebože vždyť Já bez dívání ani nestrčím klíč do zámku! (Ani košili si nezapnu bez dívání, natož tak si poslepu třeba zavázat boty že ano)

Každopádně tyto lidi obdivuju. Protože, jak jsem již zmínila, kdybych JÁ oslepla, můj život by se zhroutil. A to doslova. Nemohla bych dělat nic co mě baví. (Psát, kreslit, číst, sledovat filmy...) Krom toho mám strašně špatnou paměť na obličeje. Ne že bych si lidi nepamatovala, ale často si nedokážu jen tak vybavit jejich obličej. Prostě nic... To mi připomíná mé sny z dětství. Spíš noční můry.

Představte si, že stojíte na místě a s někým si povídáte. V tom lepším případě se nemůžete donutit zvednout hlavu a do obličeje se mu podívat. V tom horším však, hlavu sice zvednete, ale jeho obličej je zakrytý černou skvrnou. Prostě tam není.

Úžasné sny, to vám povím.

Nuže to by bylo vše co jsem o tom chtěla říct mí drazí přátelé.

A jaký máte vy "názor" na slepotu?

Blok... a nabídka anime zdarma!

24. března 2016 v 15:59 | Elianna |  Svěřování se

A je to tady... Přepadl mě "spisovatelský blok".

Ne dobře, není to tak hrozné, stále mám co říct, ale ráda bych, aby mé články něčím zaujaly a potřebuju k tomu vědět, co asi tak lidi zajímá.
Kosmetika
Outfity
Seriály
Filmy
Hudba

Začněme tedy s vyřazováním. Kosmetika jde absolutně mimo mě a to ve všech směrech. Nevyznám se v šamponech, kondicionérech, voňavkách a malovátkách a make-upu už vůbec ne. Tudíž tímto směrem se nejspíš není správné vydat

Outfity... Nah... Raději se nebudu vyjadřovat. Jsem volnější typ člověka, co se týče oblečení a když mi bude teplo, tak si to prostě obleču.

Seriály-Anime. Tady bych se mohla trochu rozpovídat... Je pravda že jsem moc Anime neviděla (Pouze zaškrtnuré. pozn. nejsou to jediné co jsem viděla, ale mnoho z nich si nepamatuju názvem...) a zatím se na to chystám, ale několik tipů, včetně seriálů bych mohla dát. (Ačkoliv jste mnoho z nich mohli zaznamenat v minulém článku)
Free!!
Durarara
Hetalia
Kuroko no Basket
Tokyo Ghoul
Sword Art Online
Black Rock Shooter


Filmy- Tady se asi najde více věcí které byste si mohli shlédnout, nuže jdeme na to.

Asura (Rozbrečelo mě)
Song of the sea (Velmi roztomilý film)
Totoro
Laputa (Něco trochu... podivného)
Cesta do fantazie (Vřele doporučuji!)
Princezna Mononoke
Ponyo z útesu nad mořem
Patema vzhůru nohama (Opravdu skvělý film, ze kterého budete unešeni!)




















Vida, kdepak je spisovatelský blok teď?

Nuže, doufám že jsem vás neunudila k smrti a snad vám nabídla aslepoň něco ke shlédnutí. Přeji hezký zbytek dne!

Něco z trochu jiného soudku

22. března 2016 v 16:02 | Elianna |  Svěřování se
Zdravím!

Dneska bych Vás ráda více uvedla do mého světa. A to Otaku komunity (a anime a mangy obecně).
Předem zdůrazňuji, že tento článek není pro všechny zajímavý a pokud jste na něj narazili a nemáte ani tucha o tom, o čem se chystám mluvit, či vás toto téma nezajímá, ba naopak odrazuje, přejděte prosím k jinému blogu nebo tento článek přeskočte.
Děkuji.


Srdečně tedy vítám ty, kteří i přes upozornění u článku zůstali. Myslím že bych tedy měla začít.

Když se řekne Anime nebo Manga, mnoho neznalých lidí si řekne "Co to je za čínské pohádky?" Již v této fázi se však celou větou mílí.
A jak moc? Nechte mě Vám to vysvětlit hezky krok za krokem. Nebo jak by se řeklo v angličtině Step by Step.

1.Anime

Určitě většina z vás zná alespoň jedno anime. Ačkoliv nejste fanoušci této tvorby a nijak se o ni nezajímáte, troufnu si říct, že po otázce "Viděl(a) jsi někdy alespoň kousek jednoho anime?" by většina z vás měla zakývat hlavou na souhlas. Většina z vás, kteří máte alespoň 16 let, možná i čerstvých 15 se jistě dívala na hitovou televizi "Jetix", dříve známý jako "Fox Kids".
Pokud vás ani tak nezarazí, že byste spíš měli odpovědět "Ano" a ne "Ne", možná vás přesvědčím o opaku právě teď.
Tak například, každý z vás alespoň JEDNOU (A divila bych se kdyby jen to) musel slyšet, (popřípadě vidět alespoň jeden díl, nebo kousek) Pokemonů. Ano, Pokemoni jsou anime. A ano, mnoho lidí si neuvědomuje, že když začne urážet Otaku za to, že sleduje "Dětské kreslené pohádky", naráží (dalo by se říct asi v 90%) i na sebe, nebo alespoň někoho, v jeho blízkém okolí.
Dost však o "minulosti" a názorech. Vrhněme se tedy, jaké anime bych Vám já doporučila. Předem říkám, že jsem jich zase tak moc neviděla, ale snad si z toho stručného popisu něco vyberete a dáte tomu šanci. A věřte mi, v komunitě s lidmi jako já, si určitě budete moci najít mnoho skvělých přátel!

1. Axis Powers Hetalia

Anime, které je mnoha lidmi odsuzováno. Z jednoho prostého důvodu. Má mnoho dílů a každý z nich má sotva přes pět minut. Chápu, že většina diváků si prostě chce, alespoň na těch dvacet minut, které má většina anime dílů, sednout a v klidu se dívat a ne pořád přepínat mezi díly.
Ačkoliv jsem jeho velkým fanouškem a sama z něj jednu postavu cosplayuji (vysvětleno později), chápu je.
Omlouvou těchto "nedostatků anime" je však nejen úžasné a hlavně vtipné podání státu, zpersonifikovaných jak na dívku, tak na chlapce, ale také si zde lépe představíte mezinárodní vztahy.
Jako příklad si můžeme uvést zpersonifikovaný "Sovětský svaz", který se v Hetalii skládá ze skupiny postav (států).
Neexistuje tedy jedna postava, která by měla sovětskou vlajku, ale jako SSSR se považuje skupina (Samozřejmě že států v SSSR bylo více, než teď uvedu, nebo jsou na obrázku, ale tito byli hlavní). Ruska (Ivan), Ukrajiny (Katyusha), Běloruska (Natalia), Lotyšska (Toris), Polska (Felix) a Estonska (Eduard)
V praxi to pak vypadá asi takto:
Dále tady máme Axis (Jak už napovídá název) a Allies. (pomůcka: WW2 Osa a Spojenci)

I oni mají samozřejmě své personifikace.
(vlevo: Japonsko, uprostřed: Itálie, vpravo: Německo)


A tady jsou Allies (Spojenci)

(Zleva: Rusko, Čína, Amerika, Anglie {Velká Británie}, Francie)

Samozřejmě je tam mnohem více skupin a států, ale to bych musela psát OPRAVDU DLOUHÝ článek a už teď obdivuju ty, kteří se dostali až sem.

Jako další Anime uvedu například: Deadman wonderland, Tokyo Ghoul, Durarara, Free!, Naruto, Diabolik Lovers, One piece, Uta no prince sama a mnoho dalších.

2. Manga


Abych se zbytečně neopakovala, pouze řeknu o co se jedná. Manga je označení pro japonské komixy se specifickým stylem kresby. Například, určitě všichni znáte ony známé "kapičky nervozity" nebo "podivné čáry pod zamělenýma očima a fialovou kolem obličeje" Tak to je přesně to, co se z mangy vytáhlo. Až na to, že taková manga je černobílá a žádné barvy jako červená při červenání, nebo "zelená" při zlosti v ní prostě vidět nejde. Proto jsou zde specifické "mimiky" postav, či již zmíněné pomůcky jako křížet atd.
Mnoho anime je vlastně zfilmovaná manga, takže pokud budete chtít vědět, jestli o něco nepřicházíte zbytečně, přečtěte si mangu. Nedoporučuji však číst mangu a následně sledovat anime, či naopak. U knih to schvaluji, i mangy ne. Z prostého důvodu. Někdy se od sebe OPRAVDU RAZANTNĚ LIŠÍ a to by vás jistě nemálo naštvalo, kdyby vaše postava v manze zůstala sama a v anime si našla přítele, či přítelkyni.


No... Je toho hodně, do jednoho článku toho víc cpát nebudu. Doufám že jsem vás neunudila k smrti a že se našel někdo kdo to dočetl.

Díky a těším se na vás u dalšího článku!
Vaše blogerka Elianna


Otáčení listu může znamenat poslední stránku knihy

20. března 2016 v 14:28 | Elianna |  Svěřování se

Tak jsem zase u toho. Tentokrát jsem opravdu neměla odvahu s blogem znova seknout. Nejen že bych si stejně za pár týdnů/měsíců chtěla udělat nový, ale taky jsem si slíbila, že na tomto blogu už prostě zůstanu. I kdybych na něj měla mít málo času.

Takže jsem zpět, plná fantazie a naděje, že konečně dotáhnu tento blog alespoň k několika desítkám článků. A pokud budu moc sebevědomá, tak ke stovkám.

Nevím jestli mi prostě psaní není souzeno, nebo je to jen tím, že jsem nerozhodný člověk a nedokážu u jednoho tématu vydržet na dlouho. Snad to bude i tím, že už jsem vyzkoušela mnoho blogů, které mi však stejně nevydržely...

Pokud se však najde někdo, kdo na tento blog i tak přijde a přečte si tento článek, dozví se o mně pár informací.

Mé jméno je Eliška (Eww, nemám ho ráda). V únoru mi bylo 16 let a studuju na střední odborné škole v Luhačovicích, obor Informační procesy ve firmách a institucích. Hodně se zajímám o psaní a hudbu (Pokud to tak můžu říct, protože přeloženo je to asi jako "Ráda píšu povídky ale málokdy je dopíšu" a "Často si zpívám a skoro 24 hodin mi hraje v hlavě hudba". Takže asi takto bych to zhrnula.

A na závěr, na tomto blogu se budou převážně objevovat mé kecy a občas nějaká ta povídka, nebo odkaz na ni.

Tak u příštího článku na viděnou! Zdraví nová blogová autorka Elianna