Prosinec 2016

Jsem stále ještě Otaku?

11. prosince 2016 v 13:41 | Elianna |  Svěřování se

Když se tak rozhlédnu kolem sebe, cítím se sama.

Lidé odcházejí, ale nepřicházejí. A čím dýl to takhle je, tím víc se uzavírám do sebe.

Kdysi jsem si myslela, že přidat se do Otaku komunity mě "zachrání" od samoty a smutku. A teď? Všechno je stejné a já ani nemám sílu dostávat se z toho neustálého kolotoče.
Všichni jednou odejdou, s tím se nedá nic dělat, a nemůžu říct, že bych pár přátel neměla, ale opravdu to, co mě bavilo nejvíc muselo tak rychle odejít?

Nevím jestli má vůbec ještě smysl nazývat se Otaku když bych tak byla stejně sama. Cosplaye schované ve skříních, paruky, doplňky, vlajka, boty... To vše je schované a už pěknou dobu nevytáhnuté. A důvod? Není to ani počasí, ani nic podobnýho, zkrátka se nikomu nechce.

Aktivita, která nás spojovala jako jediná, umožnila nám se chovat jako idioti a přitom mít naprosto seriózní obličeje a chovat se jakoby nic.

Takže odpověď, ano i ne. Stále se "věnuju" otaku komunitě, ovšem vzdáleně a spíš jen tak pro zábavu. To, co jsem čekala že se mi podaří, mi ostatní hezky podkopali.

Kubo and the two strings

2. prosince 2016 v 13:37 | Elianna |  Recenze na vše k čemu mám co říct
(zdroj: Youtube kanál-EvilTerrier)

Jak jsem si tak všimla, rok 2016 je plný novinek ve světě kinematografie. S tím přichází i nová pohádka od studia Laika (tvůrci nám představili např. Koralínu a svět za tajemnými dveřmi)

Neumím v tak krásných animácích hledat chyby, takže předpokládejte, že tato "recenze" bude pouze shrnutí mých osobních kladných názorů na tento snímek. (Ale možná se i tak nějaké ty chybičky najdou)

Ztvárnění animace, v podobě do posledního detailu kreslených postav a prostředí, mi už při prvních záběrech bralo dech a nemohla jsem uvěřit, jak je vůbec někdo schopen takové postavy nakreslit. (A to jsem netušila, že je celá pohádka kreslená ručně!)
Tím nechci říct, že animované pohádky, dělané počítačově jsou horší, či snad opovrženíhodné. To rozhodně ne. Ovšem po shlédnutí filmu, jsem byl opravdu překvapena, že tak krásné, dechberoucí záběry, při kterých tiše a netrpělivě čekáte co se bude další minutu filmu dít (přesněji řečeno, čekáte jak si s animací tvůrci poradí i nadále), někdo opravdu kreslil s tužkou v ruce... No, z mého pohledu smekám před autory.

Když opominu animaci, i příběh samotný byl velmi silný. Neřekla bych poutavý, protože byl pozvolnější, a nebylo tam nic, co by vás přišpendlilo k sedačce a vy jste netrpělivě čekali na nějakou velkou akci (podotýkám, že je zde opravdu několik částí, kdy platí to, co jsem napsala v odstavci před tímto. Celkově je však film klidný a nic moc se v něm neděje.)


Nuže, pokud si z toho alespoň něco vezmete a přeberete, mohu film doporučit. Jen pokud vám nevadí občasné dlouhé scény, hodně barev a hudby, a občas trochu předvídatelnou budoucnost v ději.