Leden 2017

#YOLOcaust

19. ledna 2017 v 16:47 | Elianna |  Recenze na vše k čemu mám co říct

Jen náhodou, jsem narazila na další "světový" trend, a musím říct, že se nestačím divit. Ti z vás, kdo ví o čem mluvím, jistě chápou, můj negativní postoj (samozřejmě, že si nemyslím, že všichni na to musí mít onen názor mít, podle mého ale zdravý a trochu vzdělaný člověk... no nic.)

Není to tak, že by se mi některé fotky nelíbily. Právě naopak. Například hned 4 fotka (muž žonglující s růžovými míčky) je podle mého názoru velmi povedená, a umělecká fotka. Cením si toho, že ji dokázali tak vystihnout.
Co mě ale zaráží, jsou nejen holky, které se opírají o památníky jakože "Hele, umím tuhle pózu" (Neříkám, že to nevypadá hezky, ale proč sakra na památníku něčeho tak strašného, že se o tom bude mluvit celá staletí?)

Opravdu je mi trapně, dívat se na ty lidi. Jak vůbec neví, (či snad hůř nevnímají) že to co dělají, by se snad mělo i zakázat. Nebo nevím, ale jak někoho může napadnout jen tak vylézt na památník, udělat holubičku a jakože "Hele, usměj se, bude to hezká fotečka" COŽE?!

Pamatuji si, když jsem já poprvé navštívila Osvětim (vím, že je to jiné, než jen památníky, ale i tak). Přesto, že se v určitých chvílích považjuji za velmi... ne tak cynického, jako dobře emočně udržitelného člověka, v tu chvíli se mi sevřelo srdce strachem a úzkostí. Jen pomyšlení na to, že před "pár lety" to stále fungovalo tak, jak "mělo" bylo strašné.

Co však zmůžou slova téměř sedmnáctileté holky, která se celý život odvracela od trendů, a raději si žila podle svého?

A na závěr bych chtěla říct ještě něco. Takoví lidi, jako jsou na těch fotkách (především ty 'krásné ohebné' holky) by si měli dříve či později něco takového na jeden den a noc zažít. Aby pochopili, že zneuctívat, ano zneuctívat, takovou památku se prostě nemá.

Tak, to by bylo vše. Více se k tomu nemám jak vyjádřit, a snad jsem za to i ráda, protože opravdu nemám kapacitu na to, vylívat si sem vztek, který je stejně zbytečný.

A co vy? Jaký na tenhle trend máte názor?


Jsem asi trochu jiná...

10. ledna 2017 v 20:58 | Elianna |  Svěřování se

Ačkoliv je téma Islámu velmi otevírané téma, k nám do hodin občanky se dostalo prakticky jen jednou. I za tu pohou jednu hodinu jsem však zjistila, že naše "české hlavičky" prostě uvěří všemu, co je ukázané v televizi, a neřeší druhou stranu mince. Proč taky? Vždyť jsou nám informace podávány na zlatém podnose, bez jakéhokoliv "receptu a složení", tak proč se v nich hrabat?

První "problém" byl nejspíš už když jsme překládali malé projekty, spíše letáky na předem vybranou událost. Já si vybrala trh cestovního ruchu, a nejen že jsem doprostřed nakreslila zeměkouli, z jedné strany eskymáka, z druhé afričana, ale dovolila jsem si do rohu dokreslit muslimku s tureckou vlajkou. (Chtěla jsem vyjádřit jak sever, tak jih, tak východ- západ mě nenapadl nijak zajímavě ztvárnit, ale evropany a američany prostě nerozeznáte jen tak)

Okamžitě padl pohled na muslimku, nakreslenou v rohu pod tureckou vlajkou.
Dobrá, nakreslila jsem ji v typickém černém nikábu (kdy jsou vidět jen oči), ale to k tomu prostě patří. Je to jediné, co mě napadlo.
To se však už strhla pozornost jen na ni. "To jsi tam nakreslila muslimku? A proč?"...PROČ ASI?
Jak mám ztvárnit jiné světové komunity, když američani, evropani, a v podstatě i asiati vypadají skoro stejně?

Přemýšlím nad tím, jestli jsme opravdu ještě pořád tak hluboko zabednění do komunismu. (Já ho nezažila, a ani bych nechtěla, jenže z vykládání, dějepisu, a pár načtených věcí prostě vidím ten rozdíl.)

Žijeme v 21.století a nejsme schopni přijat lidi ze stejné planety, ba stejného kontinentu, či snad stejné země, a přitom si budeme hrát, jak chceme objevit mimozemskou civilizaci.

JAK?! Když nejsme schopni respektovat se navzájem?

Lidi jsou prostě tvrdohlaví a hloupí... Nerada to říkám, ale češi hlavně. A to mě vcelku mrzí.

Ukázka No.1

2. ledna 2017 v 14:22 | Elianna |  Hetalia

Škola kam chodím, škola kde se nudím

1. ledna 2017 v 20:02 | Elianna |  Svěřování se
Výsledek obrázku pro sosluhac
(sosluhac.cz)


Pro upřesnění, článek nebude plný mých emočních výlevů nad tím, jak je škola strašná, že vzdělání je v této republice příšerné, a nevím co všechno. Chci spíš pomoct některým budoucím prvákům, kteří by mohli uvažovat o škole na které jsem, se rozhodnout.

A kam že to vlastně chodím?

Už druhým rokem studuju na Střední Odborné škole Luhačovice (zkratka SOSluhac) a musím říct, že škola sama o sobě by nebyla špatná. Až na pár učitelů, kteří mi vyloženě trhají žíly jen co je vidím, je vlastně personál naprosto pohodový.
Problém je v oboru, který si vybralo 19 lidí od nás ze třídy (2.K) který sliboval, že nás připraví na práci v knihovně, a dalších institucích a firmách.
Popravdě, už to, že rozlišují knihovnu, instituci a firmu, je podle mě na 15-ti letého prváka moc. Ovšem nechme to plavat, protože nic jiného vám v první dny učení nezbývá.
Množství informací, které do nás každou hodinu sypou, čas od času si protiřečí, vůbec neví o našem předchozím učivu, nebo pokroku ve vzdělání jako takovém, je druhá věc.

Popsat vám, co se na takové škole učí, je poněkud složitější, než by se mohlo zdát, ale pokusím se to trochu splácat dohromady.

V prvním ročníku to byly především počítače. Od začátků počítačů, prakticky po naši dobu. (Stále se bavíme o oboru Informačně-Komunikační technologie). Nemůžu říct, že by to na jednu stranu nebylo zajímavé. Naopak, dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí, které by nás z hlavy nenapadly si jen tak vyhledat. Já se ale ptám;Jste si jistí, že to potřebujeme k tomu, abychom mohli pracovat v knihovně? (Záměrně zmiňuju zrovna knihovnu, protože většina třídy chce po studiu právě tam.)
Absolutní nepřipravenost třítýdenního zájezdu do Portugalska. Proč neposlat studenty do zahraničí na praxi, když víme, že v dané knihovně neumí paní anglicky, a tudíž se s ní naši studenti nedomluví?
Myslela jsem, že někomu hezky zdokumentuju, co jsme celé tři týdny dělali. A věřte mi, nebylo to nic. Kromě jednoho dne třídění knih, nic víc.
A čemu se divit? Knihovna byla na škole, tudíž studenti pouze přicházeli, půjčovali si knihu ke stolu a poté ji vraceli. Na co jsme tam teda byly? (Zvláštní bylo, že tamní knihovna byla něco jako společenská místnost. Nebyl čas, kdy by uvnitř nikdo nebyl. Každou chvíli někdo přišel, posadil se a vykládal si. A to se mi líbilo.)
To, že jsme měli na výběr ze 3 jídel pomalu dva týdny, vám sice může přijít jako "vybíravost", když řeknu, že to nestačilo. Zkuste si ale jíst pořád jen smažené brambory, rybu, vepřové, nebo krůtu, a uznáte sami, že takhle by to dlouho nešlo. (Polévka, tu radši zmiňovat nebudu. Ta byla pořád jedna a ta samá, a komu vyloženě nezachutnala, ten si ji vícekrát než 4x nedal.)

Abych však nerozepisovala jen naši praxi, vrátím se naposled ke své škole.

Popravdě, škola se mi líbí, na obor a na to, co se učíme si pomalu začínám zvykat a přestává mi to tak moc vadit. Pokud však někdo z vás miluje knihy, a chtěl by v budoucnu s nimi pracovat, nedoporučuji sem chodit. Opravdu by vás to mohlo zklamat stejně jako mě.

A nebo vás to nadchne, co já můžu vědět.

Tak vše nejlepší do Nového roku a snad se budeme vídat u mých článků častěji než do teď.