Škola kam chodím, škola kde se nudím

1. ledna 2017 v 20:02 | Elianna |  Svěřování se
Výsledek obrázku pro sosluhac
(sosluhac.cz)


Pro upřesnění, článek nebude plný mých emočních výlevů nad tím, jak je škola strašná, že vzdělání je v této republice příšerné, a nevím co všechno. Chci spíš pomoct některým budoucím prvákům, kteří by mohli uvažovat o škole na které jsem, se rozhodnout.

A kam že to vlastně chodím?

Už druhým rokem studuju na Střední Odborné škole Luhačovice (zkratka SOSluhac) a musím říct, že škola sama o sobě by nebyla špatná. Až na pár učitelů, kteří mi vyloženě trhají žíly jen co je vidím, je vlastně personál naprosto pohodový.
Problém je v oboru, který si vybralo 19 lidí od nás ze třídy (2.K) který sliboval, že nás připraví na práci v knihovně, a dalších institucích a firmách.
Popravdě, už to, že rozlišují knihovnu, instituci a firmu, je podle mě na 15-ti letého prváka moc. Ovšem nechme to plavat, protože nic jiného vám v první dny učení nezbývá.
Množství informací, které do nás každou hodinu sypou, čas od času si protiřečí, vůbec neví o našem předchozím učivu, nebo pokroku ve vzdělání jako takovém, je druhá věc.

Popsat vám, co se na takové škole učí, je poněkud složitější, než by se mohlo zdát, ale pokusím se to trochu splácat dohromady.

V prvním ročníku to byly především počítače. Od začátků počítačů, prakticky po naši dobu. (Stále se bavíme o oboru Informačně-Komunikační technologie). Nemůžu říct, že by to na jednu stranu nebylo zajímavé. Naopak, dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí, které by nás z hlavy nenapadly si jen tak vyhledat. Já se ale ptám;Jste si jistí, že to potřebujeme k tomu, abychom mohli pracovat v knihovně? (Záměrně zmiňuju zrovna knihovnu, protože většina třídy chce po studiu právě tam.)
Absolutní nepřipravenost třítýdenního zájezdu do Portugalska. Proč neposlat studenty do zahraničí na praxi, když víme, že v dané knihovně neumí paní anglicky, a tudíž se s ní naši studenti nedomluví?
Myslela jsem, že někomu hezky zdokumentuju, co jsme celé tři týdny dělali. A věřte mi, nebylo to nic. Kromě jednoho dne třídění knih, nic víc.
A čemu se divit? Knihovna byla na škole, tudíž studenti pouze přicházeli, půjčovali si knihu ke stolu a poté ji vraceli. Na co jsme tam teda byly? (Zvláštní bylo, že tamní knihovna byla něco jako společenská místnost. Nebyl čas, kdy by uvnitř nikdo nebyl. Každou chvíli někdo přišel, posadil se a vykládal si. A to se mi líbilo.)
To, že jsme měli na výběr ze 3 jídel pomalu dva týdny, vám sice může přijít jako "vybíravost", když řeknu, že to nestačilo. Zkuste si ale jíst pořád jen smažené brambory, rybu, vepřové, nebo krůtu, a uznáte sami, že takhle by to dlouho nešlo. (Polévka, tu radši zmiňovat nebudu. Ta byla pořád jedna a ta samá, a komu vyloženě nezachutnala, ten si ji vícekrát než 4x nedal.)

Abych však nerozepisovala jen naši praxi, vrátím se naposled ke své škole.

Popravdě, škola se mi líbí, na obor a na to, co se učíme si pomalu začínám zvykat a přestává mi to tak moc vadit. Pokud však někdo z vás miluje knihy, a chtěl by v budoucnu s nimi pracovat, nedoporučuji sem chodit. Opravdu by vás to mohlo zklamat stejně jako mě.

A nebo vás to nadchne, co já můžu vědět.

Tak vše nejlepší do Nového roku a snad se budeme vídat u mých článků častěji než do teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama