Červenec 2018

Existuje v dnešní době štěstí?

6. července 2018 v 18:46 | Elianna |  Svěřování se
Možná to zní trochu košér, možná je to neustále okecávané téma, a možná je to něco, na co se každý z nás podvědomě ptá každý den. Ať tak či onak, tuhle otázku si každý alespoň jednou položil a odpovědi se lišily.

"Štěstí je, mít peníze. Když máte peníze, máte všechno. A všechno, je štěstí." I takto lidé přemýšlí. V dnešní době, kdy si bez peněz nezařídíte snad nic. Máte hlad? Jděte si koupit jídlo. Jste nemocní? Zaplaťte si tu léčbu. Chcete pracovat a vydělávat? Fajn, plaťte si zdravotní pojištění.

Samozřejmě jsou tyto věci pro život nutné, neboť nikdo z nás nevydrží bez jídla, vody, a v nemoci. A přesto vám nikdo neřekne na otázku "Co je tvůj životní cíl?" odpověď "Štěstí", jenže přesně takto to vidím například já. Nepotřebuju mít peníze, potřebuji štěstí, protože ono mě dovede k lásce a láska, ta se může budovat s jakýmkoliv základem. Buďto finančním, nebo citovým.

Pokud se však mám zeptat sama sebe, nevím co bych měla říct. Je to ono štěstí? Je to láska? Je to budoucnost, kdy přijdu z práce domů, po jakkoliv hnusném dni, a tam na mě bude čekat člověk, kterého miluju, který by pro mě uděla cokoliv? Člověk, v jehož náruči se cítím v bezpečí a milována. To, je můj životní cíl. Cítít se v bezpečí u sebe doma, s člověkem kterého miluju, se kterým chci prožít zbytek života.

Image result for luck
Zdroj: https://si.wsj.net/public/resources/images/BN-XR759_LUCK_FR_20180301105736.jpg

A bylo ticho

4. července 2018 v 13:49 | Elianna |  Svěřování se
Takže, znova se vracím k pokusu o udržení blogu. Layout jsem jakžtakž zvládla (i když musím říct, že domluva s blogem je pro mě někdy utrpení, teď jen domyslet rubriky a vše ostatní. Tj. Maličkosti.

A proč že se vlastně k blogu vracím? Nejspíš to bude pro mou potřebu, uchovávat své myšlenky někde, kde se mi neztratí. Někde, kde je může kdokoliv komentovat, pomoci mi, nebo prostě říct "Jo, tohle znám, prožívám/prožíval(a) jsem to taky. A nebo se prostě chtějí pobavit nad starostmi 18-ti leté holky, kterou nebaví škola, ráda píše povídky, poslouchá hudbu a přála by si jednoho věrného a dlouhodobého kamaráda.

Pro začátek, pokud se zde objeví někdo, kdo sem už někdy zavítal (což pochybuji) velmi se omlouvám za takovou náhlou Kamikazi. Za tu dobu, co jsem nepsala, mě snad ani nenapadlo s esem vrátit a zkusit to napravit. A proč taky? Nevěděla jsem o čem psát. Jenže to už jsem prostě já, ostatní by vykládali každou blbost, a já jsem schopná se vrátit z dovolené o 10 dnech a říct "Jo, bylo to fajn (a jednu příhodu, která se odehrála v průběhu patnácti minut)". Toť vše.

Každopádně, nyní se vracím a snad mě zase chytne ta chuť do psaní. Držte mi palce a na konec článku, se chci zeptat:

Kdo z vás sleduje anime a jaké?